"Ona drží dietu"

Nedávno jsme byli na takové rodinné oslavě a znáte to, chlebíčky, dorty, maso a tak dále. No já jsem prostě nechtěla jíst, neměla jsem hlad a všichni "Dej si něco" "Nemáš hlad Verunko?" a prostě do mě furt hustili a máma na to "Ona nemůže, drží dietu", to už mě totálně nasr*lo, protože já přeci žádnou dietu nedržím, oni nechápou, že se takhle prostě snažím žít, žít zdravě a necpat se jako prase a pak si stěžovat, že jsem tlustá. Byla jsem z toho fakt hodně naštvaná, ale těžko jim vysvětlit, že prostě žádnou dietu nedržím.... Pak jsem si teda dala grilovaný lilek, abych jim zacpala pusy, ale hodně mě to vykolejilo... Proč to prostě nedokážou pochopit, že nechci nějakej chlebíček nebo dort? Bože..

Pak mě samozřejmě přešla nějak nálada a byla jsem nabručená, protože do mě každý hustil..

já vím přesně o čem mluvíš, do mě můj otec taky "ty držíš dietu?" - nedržím dietu, jím zdravě. za hodinu mamka "ty jsi zhubla, sluší ti to". Taťka: "no, drží dietu"... říkám "NEDRŽÍM DIETU. Jím zdravě, to je rozdíl!" viděla jsem, jak jim to v hlavách šrotuje, protože se fakt snažili přijít na to, kde tam ten rozdíl je... pak moje kamarádka "ty řekni mi, co držíš za dietu." - "Nedržím dietu, jen jsem změnila životní styl, jídelníček." Druhý den: "A tak co držíš za dietu?"... to jsem už práskla lžičkou do jogurtu, kousla do pečiva a říkám "Nedržím dietu. Jím zdravě, tzn tak, jak by měl jíst každý."

Nesnáším, když se mě někdo zeptá "co jsi držela za dietu?" bych fakt vraždila!!!

Lidi si prostě mění pojmy... dieta je něco úplně jiného než zdravé a vyvážené stravování. Ale vysvětli jim to.

Měla jsem chuť je všechny nakopat do zadnic

Tohle taky nesnáším. Úplně vám rozumím. Ale moje rodina tak už nějak pochopila a dokonce mě podporujou, když se mi to hubnutí nedaří. Ale taky bylo spoutu keců. Člověk si jen nedá nějakou nezdravou věc a už hned "drží dietu" a nikomu se nedá vysvětlit, že to není dieta, ale stravování, přesně jak píše Nikki, které by měl dodržovat každý člověk aby byl zdravý a štíhlý.

jo, přesně tak teď už je to taky u nás lepší, taťka se třeba přestal divit, že nechci bílé pečivo, tak mi nabídne celozrnné, dkyž tam přijdu je to milé

ahojky holky... s dovolením se připojuju... v pondeli prisel do kanceláře můj šéf, a říká mi "Alenko, jak máme oba ty problémy s váhou, tak jsem našel super knížku"... dále se mi zatmělo před očima, a chtělo se mi řvát, že nehubnu, nedržím dietu, a že je mi fajn ve svém těle... Lhala bych mu, protože při své výšce 180 cm mám opravdu nadváhu (89-90kg), ale uplne me to urazilo... Zacala jsem cvicit Jill minulou nedeli, ted se snazim hlavne ucit snidat a pit a pit a pit... Uz pul roku chodim 2x tydne na jumping, ale to spise pro radost, protoze me to desne bavi, ale kila dolu nejdou... koupila jsem si mensi talir, ale to urazilo mamku, ze mi od ni nechutna... prestanou se tedy Ti lidi ptat, jestli hubnu, a proc drzim dietu ap???

O to je to pro nás zdravě žijící těžší... ostatní nechápou proč menší talíř (nezdravé je se přežírat), nechápou, proč jsme začli cvičit (protože už logicky jakýkoli sport je pro tělo přínos), nechápou, proč držíme dietu (protože i když žádnou nedržíme, zdravě jíst a držet dietu je pro ně jedno a to samé), nechápou, proč si na návštěvě už nevezmeme rohlík se salámem (znovu, logicky, co JE na tom zdravé?)....

mně vlastně teď došlo, že jakmile člověk začne zdravě jíst a sportovat a všechno, tak tím veřejně dává najevo, že je obézní. Tuhle jsem na městě potkala kámošku a k ní se připojila jiná, a slovo dalo slovo a ta moje kámoška říká, že začne chodit do fitka a ta její kamarádka na ni kouká a říká "však ty jsi štíhla, ty nepotřebuješ sportovat".. obě jsme na ni koukali, protože jsme věděli svoje. Ta slečna vůbec nepochopila, že člověk cvičí, protože mu to dělá radost, že se na to těší, baví ho to, tak jako se někdo těší na tisícátý díl Esmeraldy v TV se třema chlebama se salámem k tomu. Lidi jsou strašně hloupí, vůbec nevědí a místo, aby se oni cítili hloupě, že nic pro své tělo nedělají, tak se hloupě nakonec cítí ten, co žije tak, jak se má!!! Jako by najednou vybočoval. Proto to tolik lidí po světě nesvede a vzdá to, protože se raději přizpůsobí jakémusi standardu a tím svůj boj prohrál. Tohle mě fakt bolí. Proto je to tak těžké vydržet, protože pro společnost vlastně děláme něco nenormálního.

Já s tebou Nikki beze zbytku souhlasím, ono se to netýká jen nezájmu o tělo, ale taky se zájmem o psychiku, vím o čem mluvím, protože s tím pracovně přicházím do kontaktu každý den. Když to necháš dojít hodně daleko a dospěješ k rozhodnutí, že s tím začneš něco dělat (sportovat, nebo řešit svoje psychické problémy a starosti), tak na tebe okolí začne pohlížet jako na obézního, nebo jako na psychicky nemocného-přitom každodenní psychická i tělesná hygiena by měla být základem. Já si vážím každého člověka, který přijde řešit, neužírá se pocity méněcenosti a nezůstává v pozici věčné oběti, ale který aktivně dělá všechno proto, aby mu bylo dobře jak na těle tak na duši.

Já k tomu přidám ještě jedno úskalí, od 16 let co nejím maso (s přestávkou v každém těhotenství a při kojení, kdy jsem měla potřebu se sytit víc a jak to dopadlo... z 58kg na 80kg v den porodu, za což ale neviním maso jako to, že jsem poprvé v životě začala ujíždět na sladkém, do té doby na kyselém a sladké mě vůbec nelákalo), tak pořád slyším ty samé otázky: a proč nejíš maso? držíš dietu, nebo kvůli zvířatům? jsi divná, to máš z toho že nežereš maso... atd. Já kupříkladu prostě maso nejím hlavně z toho důvodu, že mi nechutná, nejraději odůvodňuju tím, že mám krevní skupinu A, což jsou vegetariáni a ono mi fakt nedělá dobře-výjimečně si dám třeba v konzervě tuňáka s těstovinami nebo na salátu, to mi chutná.

Předsudek, že cvičí jen obézní co to potřebují je zažitý dost, bohužel. Moje děti taky sportují odmalička a já jim chci jít příkladem, přeci nebudu sedět na zadku a zdůrazňovat jim, že se mají hýbat, když to sama dělat nebudu. Naopak každý den vidí, že cvičím a jak cvičím, s jejich tátou je bereme i do posilovny-ne proto aby posilovali, na to jsou ještě malí, ale dělají si tam v malé tělocvičně překážkovou dráhu ze žíněnek a boxovacího pytle a steperů a do toho vidí další lidi jak cvičí a starají se o svoje tělo, tedy oběma je to už přirozené, že se prostě cvičí. Je mi 30 a nechci za nimi funět jako by mi bylo 50.

Ano, já zase musím ve všem souhlasit s tebou, je to úplně stejné, jako s tou psychikou. Poznala jsem a znám tolik lidí, kterým by potřeboval pomoc, ale to ne...to je pod jejich úroveň, a já se ptám proč? Je pod jejich úroveň být v pořádku a normální fungovat?

S tím masem To je jako bys mluvila mým jménem Klasický rozhovor.
"Dáš si hovězí plátek?"
"Ne, děkuju, nechci."
"Ty nejíš maso?"
"Jím jen ryby a kuřecí."
"Ty si vegetariánka?"
"Já maso jím, tak jak můžu být vegetariánka?"

A to je furt dokola, jen proto, že jsem schopna sníst pouze ryby a kuřecí, tak jsem divná a vegetariánka, takže i to vegetariánství se posunulo někam jinam Takže pak horko těžko vysvětluju, že nejím ani hovězí, ani vepřové, ani králičí, ani jehněčí, prostě nic kromě ryb a kuřete, protože mi tahle masa prostě nechutnají, a prostě mi opravdu smrdí!!!!!! Já jak v puse cítím tu pachuť, jen si to představím, tak je mi zle.

S tím sportem - můj prcek má 7 roků, do sportu ho nenutím, tak, jak to dělal můj otec. Po dobu 12 let mě 6x týdně nutil (no, nenutil, já dělala, co řekl a brala jsem to tak, že to tak je a udělám to) trénovat a jezdit po republikových turnajích ve stolním tenise. Musím říct, že jsem byla opravdu talent a chtěli mě do těch nejlepších klubů v republice, byla jsem fakt dobrý, sbírala ceny, hrála 1. ligu (druhá nejvyšší soutěž u nás - jinak jich je asi šest nebo sedm), ale on mi ten sport tak zprotivil, že jsem v 18, když jsem odešla do Prahy nechtěla o sportu ani slyšet a podle toho to tak vypadalo. Kilo šla na horu za kilem a bylo mi jedno, že chodím po městě se 78 kily, hlavně že mě nidko do ničeho nenutil. Fakt jsem k tomu měla neskutečný odpor. Uběhlo ale 14 let a já jsem se "vyléčila" a začla sama vyhledávat něco na pohyb To je právě ono, jakmile to člověk dělá sám a s láskou, je to úplně o něečem jiném, proto nechci malého do ničeho nutit, vím, jak jsem dopadla já, takže když cvičím, občas se ke mě přidá, občas jeho útlé tělíčko machruje s moji činkou a já ho nechám, on se prostě inspiruje a má volný výběr, když jsme venku, tak si oběhne kolem hřiště 3 kolečka, uřícenej, ale pak celej šťastnej si ke mě sedne a řekne "maminko, ... já ... jsem ... sportoval..." tak ho pochválím, Nikdy nechci, aby cítil to, co já, nechávám ho na pokoji. Otec věděl, že jsem to dělala s nechutí, ale na mě byl,na rozdíl od bráchy, pedant. Teď mi zrovna říkal:"Začni ho tahat na tréninky (jako na stolní tenis)." Já se úplně orosila, protože si nedovedu představit, že bych do té herny vešla, už jen při tom pomyšlení se mi dělá zle. Zvláštní je, že se na stolní tenis ráda dívám, mám své oblíbence a koukám na ně, ale za stůl si už v životě nechci stoupnout, natož do toho nutit prcka. Brrr!

Jo, která z nás to nezažila... Ale není se čemu divit, když v každém časopise pro ženy najdete spoustu diet, internet je toho taky plný. A všechno samozřejmě zaručeně funguje Už to vypadá, jako by snad jinak než pomocí diet hubnout nešlo...
Mně dokonce spolužačka řekla, že se o mně s holkama bavily a bojí se, abych nedopadla špatně. Tak jsem jí vysvětlila, že nedržím žádnou dietu a nesměřuji k anorexii. Že akorát jím zdravě (a nejspíš dokonce větší porce než ony ) a cvičím. A pak kdo by se tu měl o koho bát

jojo, je to tak já kolikrát když vidím, co do sebe nasouká přítel, a kolikrát bych se do těch samých kalorií vlezla se svým jídlem já je to jak říkáš

Nikki: ono u toho vrcholového sportu je to zase úplně o něčem jiném, můj syn- 6 let, sportuje bez kroužků, takže jezdí hodně na kole, hodně běhá a hraje s klukama venku florbal, to proto, že ho to baví. Nutit do sportu je stejně kontraproduktivní, ale když mají inspiraci a vidí, že rodiče na to nekašlou a že se hlavně po tom sportu ještě cítí dobře a je jim u toho hraní dobře (my s manželem společně hrajeme pravidelně s létajícím talířem, což je velká legrace), tak je to pro ty děti přirozená záležitost stejně jako čištění zubů :-)
Já to měla doma se sportem úplně opačně, rodina štíhlá, já začala mít kila navíc až v těhotenství, dřív ne, ale ke sportování mě nikdo nevedl. Na lyžování nebyly peníze, takže jsem jeho krásu zažila poprvé až v prváku, od té doby lyžuju moc ráda, stejně tak to ostatní-nikdy na kole, nikdy na plavání, takže sport maximálně venku v přírodě. Díky tomu svalový základ vůbec nemám a horko těžko se k tomu dopracovávám.

Díky za vaše příspěvky...už jsem si fakt přišla "divná". Po týdnu s rodiči na chatě jsem měla dost! Moje snaha jim vysvětlit, že prostě preferuji v jídle něco jiného, než vaří mamka A to už s nimi dlouho nebydlím a mám vlastní rodinu. Jen úryvek z telefonátu mému bratrovi: "No jo, ona Alda žere jen samou zeleninu..." Nějak už nemám sílu vysvětlovat a vysvětlovat, že jím prostě jinak a chutná mi.

chaala napsal:

Díky za vaše příspěvky...už jsem si fakt přišla "divná". Po týdnu s rodiči na chatě jsem měla dost! Moje snaha jim vysvětlit, že prostě preferuji v jídle něco jiného, než vaří mamka A to už s nimi dlouho nebydlím a mám vlastní rodinu. Jen úryvek z telefonátu mému bratrovi: "No jo, ona Alda žere jen samou zeleninu..." Nějak už nemám sílu vysvětlovat a vysvětlovat, že jím prostě jinak a chutná mi.

Jíst zeleninu není divné.... i člověk, kterému nechutná se přece ve škole učil, že je to nejlepší zdroj vitamínů. Je to přejde, neboj

Nikky,doufám, že přejde, protože na chatě v létě společně ještě budeme. Tak jídlo se bude řešit každý den.

Když jsme psaly o té psychice v souvislosti s hubnutím, našla jsem zajímavé otázky na tohle téma:

VÁHA SI VÁS NEVÁŽÍ ?

VĚDOMÝCH důvodů PROČ můžete chtít hubnout je velké množství:
zdravotní - kila navíc zatěžují pohybový, srdečně-vasculární systém a
v podstatě ovlivňují i všechny ostatní. Zatěžují vás při sportu a pohybu vůbec.
Blokují aktivnější způsob života: Pokud toto není Váš důvod, radujte se, protože
jste to nenechali dojít tak daleko. Vždy je lepší zašít včas a kondici si udržovat
· společenský - stud před známými, ale i cizími lidmi, který potom
blokuje váš kontakt s druhými a uzavíráte se doma
· citový - pocity osamělosti, problémy navázat partnerský vztah nebo
vás vaši blízcí hodnotí, srovnávají a nelíbíte se jim
· estetický - stydíte se vyjít na koupaliště, toužíte po změně šatníku
nebo se nevejdete do toho loňského, připadáte si neatraktivní a starší

Ještě jedna rada: vypište si seznam toho, co Vám snížení váhy přinese a čeho
se budete muset opravdu vzdát, abyste na to byli připraveni.

Těch PODVĚDOMÝCH PROČ je ale ještě větší množství. Nenechte se totiž mýlit.
Ať je to jakkoli, stejně vám okolí zrcadlí jen váš přístup k sobě samým. Je to
vaše nespokojenost s vámi. Nemyslete si, že tělo může za všechny vaše nepříjemnosti
a že až zhubnete, automaticky zmizí. Pořád to totiž budete Vy, vaše osobnost se
vším všudy. Pokud tedy čekáte s UŽÍVÁNÍM SI života a RADOVÁNÍM SE, až zhubnete a
odkládáte řešení vztahů, včetně toho nejdůležitějšího - K SOBĚ SAMÉMU, nebo nákup
něčeho hezkého až na POTOM...,
můžete být zklamáni. NEODKLÁDEJTE ! Dělejte změny hned TEĎ. VAŽTE SI SAMI SEBE A
DRUZÍ SI VÁS BUDOU VÁŽIT ZA TO, JACÍ JSTE, ZA TO, JAKOU PRO SEBE MÁTE HODNOTU JIŽ TEĎ.
Každý je jedinečný a každému se líbí něco jiného. Pokud Vás nepřijímají takové,
jací jste, tak to nejsou pro Vás ti praví. A i to je v pořádku, nemusejí Vás přijímat.
Jestli opravdu chcete zhubnout, tak tedy jen kvůli sobě samým. Jedině tehdy Vám
to přinese radost a opravdový užitek. A jestli čekáte zázraky od váhy v koupelně,
tak můžete být opět zklamaní a nedivte se, když budete potom ztracené kilogramy nabírat
rychle zpět.


Okruhy otázek a souvislostí na toto téma:

Co Vaše nadbytečná kila představují?

· Jaké emoce zadržujete nebo které jídlem nahrazujete?
· Jaké vzorce chování ve vztahu k výživě jste přijali v dětství?
· Jaké názory, zákazy, příkazy a manipulace používali Vaši rodiče, aby
dosáhli, co chtějí?A Vy jste je přijali za vlastní? ( nemluv a jez; nikdo není
zvědavý na to, co si myslíš, raději dojez ten talíř; buď hodná a jez, hodné děti
nenechávají zbytky; když to dojíš, tak dostaneš....; nebo opačně, když to nadojíš,
tak....nějaký trest, zákaz; nevymlouvej se, tu trošku už musíš dojíst;
ty mě máš rád, tobě to nechutná; bříško nepraskne, to se roztáhne, tak hezky papej..............)
· Jíte, když Vám něco nejde nebo naopak, když se Vám něco daří? Trestáte
se či odměňujete za případný úspěch či neúspěch?
· Nepředstavuje pro Vás nadbytečné jen Vaši touhu po přijetí těmi,
které milujete?
· Proč přijímáte jídlo a ne lásku, která se vám nabízí? Proč ji
nevidíte?
· Je problém s nadměrným příjmem potravy nebo naopak s vylučováním
nepotřebného?
· Za co se odsuzujete, trestáte?
· Co odmítáte?
· Před čím nebo kým se chráníte touto iluzorní bariérou?
· Čeho se nechcete vzdát?
· Bojíte se nedostatku?
· Co přesně Vám v životě chybí a nahrazujete to jídlem?
· Čemu se bráníte?
· Jak si sami sebe vážíte?

Jaká je tedy příčina v minulosti? Jak se projevuje v současnosti? Věříte,
že by se to mohlo v budoucnosti změnit?


Motivace ke změně?

· Chcete něco dokázat druhým, sobě?
· K čemu jste používali Vaši váhu?
· Chcete někomu ukázat, že budete atraktivní? Nevšímá si Vás někdo?
· Chcete je donutit, aby si Vás vážili, všímali si Vás nebo se dokonce změnili?
· Proč se hodnotíte ve vztahu k druhým, aby oni byli spokojeni?
· Proč neupřednostníte sebe, aby jste se Vy sami se sebou cítili lépe?
· Neoddělujete tělo od emocí?
· Používáte ho jako prostředek komunikace s druhými?
· O co bojujete svým tělem? O přijetí? O rovnocennost ( v práci, s partnerem, s rodiči...)?
O lásku?

Dokud budete bojovat, tak Vaše tělo si bude budovat iluzorní převahu, aby zvítězilo.

Máte problém s tzv. JOJO efektem?

· Jak si myslíte, že by se k Vám lidé chovali, když si nebo jim budete
připadat atraktivní?
· Proč si tak nepřipadáte?
· Jak si myslíte, že by se k Vám chovali Ti, které milujete?
· Mohli by jste být v tom případě úspěšní?
· Proč se toho bojíte nebo si to neumíte představit? Trestáte se za úspěch?
· Jaké názory měli Vaši rodiče na toto téma?
· Chcete takoví vůbec být?
· Čeho se v souvislosti s tím bojíte?




Více zde: http://www.kineziologie-poradna.cz/temata-k-reseni/nadvaha/