Kouření cigaret

To je mojí starostí, kolikrát si říkám, že prostě přestanu, ale pak si zapálím. Nevytáhnu třeba krabku denně, ale několik si jich dám a jsem z toho zoufalá. U nás doma kouří všichni a proto je pro mě ještě těžší přestat, navíc kouří i přítel a takže jsem v totálním hajz**...

VeEee napsal:

To je mojí starostí, kolikrát si říkám, že prostě přestanu, ale pak si zapálím. Nevytáhnu třeba krabku denně, ale několik si jich dám a jsem z toho zoufalá. U nás doma kouří všichni a proto je pro mě ještě těžší přestat, navíc kouří i přítel a takže jsem v totálním hajz**...

ty jo, to je nehorázný svinstvo. Vím to sama nejlíp, já kouřila s přestávkou při těhotenství a kojení asi 7 let. Ze začátku pro mě nebyl problém krabička denně, kolegové v práci kouřili, spíš se z toho stal zvyk než nutnost.

Pak jsem byla na soustředění, taková školní akce, povinná, byl tam jeden psychoterapeut, který do nás valil dva dny v kuse o tom, jak vzácný dar je naše vlastní tělo, a jako třešničku na dortu si nechal kouření. Nenadával nám, neponižoval, neříkal, že jsme slaboši, že nedokážem přestat, ale on měl dar slova a neskutečným způsobem nám zdůraznil, jak moc se ničíme a proč děláme to, co dělat nemusíme )

Já přijela domů s pomalu plnou krabičkou cigaret a jak jsem vystoupila z busu, první co bylo, hodila jsem ji skoro celou do kontejneru. Od té doby nekouřím. Celá rodina mi mohla říkat, jak je to hnusné a všechno, přítel se mohl postavit na hlavu a stejně mi to nešlo, a on ten pán to dokázal za dva dny. Pak jsem se dozvěděla, že přestala kouřit ještě jedna kolegyně, taky kvůli němu

Je to skvělý člověk

Přestat kouřit je neskutečně těžké... Je to hlavně o psychice samotného člověka, musí být na ten boj připraven, stejně jako když na sobě makáme, cvičíme, odříkáme si sladké, tučné, všechno - tohle je to samé, odříkání, musíme to chtít a být povznesen nad tím, že i když si druhý zakouří, já to neudělám. Párkrát to zkus

Ještě dlouho po tom, co sjem přestala kouřit mi lidi nabízeli cigaretu, tak půl roku zpátky konečně přestali.

Nikki Finn (admin) napsal:

VeEee napsal:

To je mojí starostí, kolikrát si říkám, že prostě přestanu, ale pak si zapálím. Nevytáhnu třeba krabku denně, ale několik si jich dám a jsem z toho zoufalá. U nás doma kouří všichni a proto je pro mě ještě těžší přestat, navíc kouří i přítel a takže jsem v totálním hajz**...

ty jo, to je nehorázný svinstvo. Vím to sama nejlíp, já kouřila s přestávkou při těhotenství a kojení asi 7 let. Ze začátku pro mě nebyl problém krabička denně, kolegové v práci kouřili, spíš se z toho stal zvyk než nutnost.

Pak jsem byla na soustředění, taková školní akce, povinná, byl tam jeden psychoterapeut, který do nás valil dva dny v kuse o tom, jak vzácný dar je naše vlastní tělo, a jako třešničku na dortu si nechal kouření. Nenadával nám, neponižoval, neříkal, že jsme slaboši, že nedokážem přestat, ale on měl dar slova a neskutečným způsobem nám zdůraznil, jak moc se ničíme a proč děláme to, co dělat nemusíme )

Já přijela domů s pomalu plnou krabičkou cigaret a jak jsem vystoupila z busu, první co bylo, hodila jsem ji skoro celou do kontejneru. Od té doby nekouřím. Celá rodina mi mohla říkat, jak je to hnusné a všechno, přítel se mohl postavit na hlavu a stejně mi to nešlo, a on ten pán to dokázal za dva dny. Pak jsem se dozvěděla, že přestala kouřit ještě jedna kolegyně, taky kvůli němu

Je to skvělý člověk

Přestat kouřit je neskutečně těžké... Je to hlavně o psychice samotného člověka, musí být na ten boj připraven, stejně jako když na sobě makáme, cvičíme, odříkáme si sladké, tučné, všechno - tohle je to samé, odříkání, musíme to chtít a být povznesen nad tím, že i když si druhý zakouří, já to neudělám. Párkrát to zkus

Ještě dlouho po tom, co sjem přestala kouřit mi lidi nabízeli cigaretu, tak půl roku zpátky konečně přestali.

Ono nejhorší ale je, že prostě doma každý kouří a všude to cítím a pak se mi v tom špatně třeba dýchá, když jsem dřív nekouřila. Začala jsem myslím předminulé prázdniny a už se to se mnou táhne. Vím, ž enekouřím tak dlouho, abych nedokázala přestat, ale když nemám cigaretu, tak prostě jdu a požádám sestru, nemám kurva žádnou vůli, abych přestala. Ale snažím se, už mám jednu krabičku na dva dny, dříve jsem měla na den .

VeEee, úplně tě chápu, v mém okolí kouří taky většina lidí a i když jsem to poslední půlrok omezila z krabičky denně na jednu krabičku na dva dny, tak mě to štve. Přítel taky kouří, ale je to takovej kuřák, kterýmu vadí holky kuřačky. Takže mě trošku tlačí do toho abych přestala, ale já na to prostě asi nemam

Můj mladej mi taky říká, ať přestanu, ale sám si kouří, takže to tak trochu nechápu to chování. Já to mám asi stejně jako ty, tak krabičku na dva dny, někdy na den a půl, záleží na situaci, když jsem třeba měla zkoušky nebo tak, tak to jsem dávala víc, ale takhle většinou tu jednu na dva no. Ale i tak je to hrozné a navíc jsem si zvykla s tím i ráno chodit na wc...

Odkedy behám, nemám na cigaretu ani pomyslenie.

Je pravda, že když jsem se začala zas hýbat, cvičit a občas i běhat, tak jsem to kouření dost omezila, tak se možná hýbu ještě málo. Kéž by mi pohyb pomohl nejen s váhou ale i s kouřením...

Já mám strach přestat kouřit kvůli přibírání, jinak bych nekouřila dávno. TAkže tajně doufám, že s tím, jak uvidím výsledky cvičení, se mi podaří pomalu přestat

Nikki Finn (admin) napsal:

VeEee napsal:

To je mojí starostí, kolikrát si říkám, že prostě přestanu, ale pak si zapálím. Nevytáhnu třeba krabku denně, ale několik si jich dám a jsem z toho zoufalá. U nás doma kouří všichni a proto je pro mě ještě těžší přestat, navíc kouří i přítel a takže jsem v totálním hajz**...

ty jo, to je nehorázný svinstvo. Vím to sama nejlíp, já kouřila s přestávkou při těhotenství a kojení asi 7 let. Ze začátku pro mě nebyl problém krabička denně, kolegové v práci kouřili, spíš se z toho stal zvyk než nutnost.

Pak jsem byla na soustředění, taková školní akce, povinná, byl tam jeden psychoterapeut, který do nás valil dva dny v kuse o tom, jak vzácný dar je naše vlastní tělo, a jako třešničku na dortu si nechal kouření. Nenadával nám, neponižoval, neříkal, že jsme slaboši, že nedokážem přestat, ale on měl dar slova a neskutečným způsobem nám zdůraznil, jak moc se ničíme a proč děláme to, co dělat nemusíme )

Já přijela domů s pomalu plnou krabičkou cigaret a jak jsem vystoupila z busu, první co bylo, hodila jsem ji skoro celou do kontejneru. Od té doby nekouřím. Celá rodina mi mohla říkat, jak je to hnusné a všechno, přítel se mohl postavit na hlavu a stejně mi to nešlo, a on ten pán to dokázal za dva dny. Pak jsem se dozvěděla, že přestala kouřit ještě jedna kolegyně, taky kvůli němu

Je to skvělý člověk

Přestat kouřit je neskutečně těžké... Je to hlavně o psychice samotného člověka, musí být na ten boj připraven, stejně jako když na sobě makáme, cvičíme, odříkáme si sladké, tučné, všechno - tohle je to samé, odříkání, musíme to chtít a být povznesen nad tím, že i když si druhý zakouří, já to neudělám. Párkrát to zkus

Ještě dlouho po tom, co sjem přestala kouřit mi lidi nabízeli cigaretu, tak půl roku zpátky konečně přestali.

Tak to je úžasné, že má někdo takovou super přesvědčovací metodu:)
A paráda, žes dokázala přestat

Já jsem kouřila asi 10 let a byla jsem fakt megazávislák.... Přestala jsem na dovolené, kam jsme jeli s kámošema, kteří o mém kouření nevěděli... Je fakt, že to že jsem přestala kouřit mi pomohlo k tomu, že jsem cigáro nahrazovala jídlem, tak jsem se pěkně vykrmila...
Ty jo a nekouřím už 6 let

Takže moc všem, co chtějí přestat, držím pěsti!! Vím, jak strašně je to těžké.

)) můj obdiv má každý, kdo přestal a nezačal... cigarety jsou droga, o to je to těžší přestat ) Takže taky jsi úžasná )) obě jsme

Já naštěstí cigaretám nikdy nepropadla, ale s pravdou ven - co jsem nevykouřila v cigaretách, to jsem dala v trávě . Moje neřest...

Miriam - gratuluji! Jsi úžasná, že jsi to dokázala.. ve svém okolí vidím jak moc je to těžké.

ja som fajčila 10 rokov ale iba v práci a muž o tom nevedel ked ma prepustili tak som prestala fajčiť a už som bez cigarety 3 roky

fialka: taky dobrý ale vidíš, zvládla jsi

Nikki, jj, jsme
Fialka, paráda
Agafja, tak z trávy jsem měla děsnej strach, takže jsem nezkoušela a jsem ráda.
Zato teď mám slušnou závislost na sportu